Tvárná litina

K výrobě odlitků se obvykle používá tvárná litina, která má jiné názvy jako tvárná litina, litina s kuličkovým grafitem nebo litina SG. Tvárná litina získává nodulární grafit sferoidizací a inokulační úpravou, která účinně zlepšuje mechanické vlastnosti litiny, zejména plasticitu a houževnatost, tak, aby získala vyšší pevnost než uhlíková ocel. Tvárná litina je vysokopevnostní litinový materiál vyvinutý v 50. letech 20. století. Jeho komplexní vlastnosti se blíží oceli. Na základě svých vynikajících vlastností se tvárná litina úspěšně používá pro odlévání součástí s komplexními silami, pevností, houževnatostí a odolností proti opotřebení. Tvárná litina se rychle vyvinula v druhý litinový materiál šedá litina a široce používané. Tak-tzv. „náhrada oceli železem" se týká hlavně tvárné litiny. Tvárná litina se často používá k výrobě dílů pro klikové hřídele a vačkové hřídele pro automobily, traktory a spalovací motory a také pro středotlaké-ventily pro obecné stroje.

Tvárná litina není jediný materiál, ale je součástí skupiny materiálů, které lze vyrábět tak, aby měly širokou škálu vlastností prostřednictvím kontroly mikrostruktury. Společnou definující charakteristikou této skupiny materiálů je tvar grafitu. U tvárných litin je grafit spíše ve formě uzlů než vloček, jako je tomu u šedé litiny. Ostrý tvar vloček grafitu vytváří body koncentrace napětí v kovové matrici a zaoblený tvar uzlů méně, čímž brání tvorbě trhlin a poskytuje zvýšenou tažnost, která dává slitině její jméno. Tvorby nodulů se dosahuje přidáním nodulizačních prvků, nejčastěji hořčíku (pozn. hořčík se vaří při 1100 stupních a železo se taví při 1500 stupních) a nyní již méně často ceru (obvykle ve formě Mischmetalu). Použil se také telur. Yttrium, často složka kovu Misch, bylo také studováno jako možný nodulizátor.