Qingdao Rinborn Stroje Co., Ltd.
+86 186 6184 7678

Neželezné-materiály

Aug 11, 2021

Železné materiály jsou široce používány ve strojírenském průmyslu kvůli jejich nadřazenosti, řadě mechanických vlastností a nižším nákladům. Neželezné materiály se však také používají v různých aplikacích pro své specifické vlastnosti ve srovnání se slitinami železa, a to i přes jejich obecně vysokou cenu. Požadované mechanické vlastnosti lze u těchto slitin získat mechanickým zpevněním, stárnutím atd., ale ne normálními procesy tepelného zpracování používaných pro slitiny železa. Některé z hlavních zajímavých neželezných materiálů jsou hliník, měď, zinek a hořčík
 

1. Hliník

 

Ze všech neželezných{0} slitin je hliník a jeho slitiny nejdůležitější díky svým vynikajícím vlastnostem. Některé z vlastností čistého hliníku, pro které se používá ve strojírenském průmyslu, jsou:
1) Vynikající tepelná vodivost (0,53 cal/cm/C)
2) Vynikající elektrická vodivost (376 600/ohm/cm)
3) Nízká hmotnostní hustota (2,7 g/cm3)
4) Nízký bod tání (658 °C)
5) Vynikající odolnost proti korozi, Al ve skutečnosti má větší afinitu ke kyslíku. Výsledkem je, že když je hliník vystaven působení vzduchu, jeho povrch snadno zoxiduje a vytvoří oxid hlinitý. Tento oxidový povlak má dobrou vazbu se základním kovem, a tak jej chrání před další oxidací.
6) Je netoxický.
7) Má jednu z nejvyšších odrazivostí (85 až 95 %) a velmi nízkou emisivitu (4 až 5 %)

8) Je velmi měkký a tažný, díky čemuž má velmi dobré výrobní vlastnosti.

Tabulka 1, Vlastnosti slitin litého hliníku

properties of cast aluminium alloys

Některé z aplikací, kde se obecně používá čistý hliník, jsou elektrické vodiče, materiály žeber radiátorů, klimatizační jednotky, optické a světelné reflektory a fólie a obalové materiály.

Navzdory výše uvedeným užitečným aplikacím není čistý hliník široce používán kvůli následujícím problémům:
1) Má nízkou pevnost v tahu (65 MPa) a tvrdost (20 BHN)

2. Je velmi obtížné svařovat nebo pájet.

Tabulka 2, Některé slitiny hliníku:

some aluminium alloys

Mechanické vlastnosti hliníku lze podstatně zlepšit legováním. Hlavními používanými legujícími prvky jsou měď, mangan, křemík, nikl a zinek.


Hliník a měď tvoří chemickou sloučeninu CuAl2. Nad teplotou 548 C se zcela rozpouští v tekutém hliníku. Když je tento kalen a uměle stárnut (dlouhodobá výdrž při 100 - 150C), získá se vytvrzená slitina. CuAl2, který není stárnutý, se nestihne vysrážet z tuhého roztoku hliníku a mědi, a proto je v nestabilní poloze (super-nasycený při pokojové teplotě). Procesem stárnutí se vysrážejí velmi jemné částice CuAl2, což způsobuje zpevnění slitiny. Tento proces se nazývá vytvrzování roztokem.

Dalšími použitými legujícími prvky jsou až 7 % hořčíku, až 1. 5 % manganu, až 13 % křemíku, až 2 % niklu, až 5 % zinku a až 1,5 % železa. Kromě toho lze v malých procentech přidat také titan, chrom a kolumbium. Složení některých typických hliníkových slitin používaných při trvalém tváření a tlakovém lití je uvedeno v tabulce 2. 10 s jejich aplikacemi. Mechanické vlastnosti očekávané od těchto materiálů po jejich odlití pomocí trvalých forem nebo tlakového lití jsou uvedeny v tabulce 2.

2. Měď

Podobně jako hliník nachází i čistá měď široké uplatnění díky svým následujícím vlastnostem

1) Elektrická vodivost čisté mědi je vysoká (5,8 x 105 /ohm/cm) v její nejčistší formě. Jakákoli malá nečistota drasticky snižuje vodivost. Například 0. 1 % fosforu snižuje vodivost o 40 %.

2) Má velmi vysokou tepelnou vodivost (0. 92 cal/cm/C)
3) Je to těžký kov (měrná hmotnost 8,93)
4) Lze je snadno spojit pájením
5) Odolává korozi,

6) Má příjemnou barvu.

Tabulka 3, Některé slitiny mědi:

some copper alloys

Čistá měď se používá při výrobě elektrických vodičů, sběrnic, přenosových kabelů, trubek a potrubí chladniček.

Mechanické vlastnosti mědi v jejím nejčistším stavu nejsou příliš dobré. Je měkký a poměrně slabý. Pro zlepšení mechanických vlastností jej lze výhodně legovat. Hlavními používanými legujícími prvky jsou zinek, cín, olovo a fosfor.

Slitiny mědi a zinku se nazývají mosaz. S obsahem zinku až 39 % tvoří měď jednofázovou (-fázovou) strukturu. Takové slitiny mají vysokou tažnost. Barva slitiny zůstává červená až do obsahu zinku 20 %, ale poté se stává žlutou. Druhá strukturální složka zvaná -fáze se objevuje mezi 39 až 46 % zinku. Je to vlastně inter{11}}kovová sloučenina CuZn, která je zodpovědná za zvýšenou tvrdost. Pevnost mosazi se dále zvýší přidáním malého množství manganu a niklu.

Slitiny mědi s cínem se nazývají bronzy. Tvrdost a pevnost bronzu se zvyšuje se záhybem v obsahu cínu. Tažnost se také snižuje se zvýšením procenta cínu nad 5. Když se přidá také hliník (4 až 11 %), výsledná slitina se nazývá hliníkový bronz, který má podstatně vyšší odolnost proti korozi. Bronzy jsou ve srovnání s mosazi poměrně drahé kvůli přítomnosti cínu, který je drahý kov.

Některé ze slitin mědi s jejich složením a aplikacemi jsou uvedeny v tabulce 3.

3. Jiné materiály

 

Zinek- Zinek se používá hlavně ve strojírenství, protože má nízkou teplotu tání (419,4 C) a vyšší odolnost proti korozi, která se zvyšuje s čistotou zinku. Odolnost proti korozi je způsobena tvorbou ochranného oxidového povlaku na povrchu. Hlavní aplikace zinku jsou v galvanizaci k ochraně oceli před korozí, v polygrafickém průmyslu a pro tlakové lití.


Nevýhody zinku jsou silná anizotropie projevující se za deformovaných podmínek, nedostatečná rozměrová stabilita za podmínek stárnutí, snížení rázové houževnatosti při nižších teplotách a náchylnost k mezikrystalové korozi. Nelze jej použít pro provoz nad teplotou 95 °C, protože způsobí podstatné snížení pevnosti v tahu a tvrdosti.

Jeho široké použití při tlakovém lití je způsobeno tím, že vyžaduje nižší tlak, což má za následek vyšší životnost formy ve srovnání s jinými slitinami pro tlakové lití. Dále má velmi dobrou obrobitelnost. Povrchová úprava získaná tlakovým litím zinku je často dostatečná k tomu, aby zaručila jakékoli další zpracování, s výjimkou odstranění otřepů přítomných v dělicí rovině.

Hořčík- Díky své nízké hmotnosti a dobré mechanické pevnosti se slitiny hořčíku používají při velmi vysokých rychlostech. Pro stejnou tuhost vyžadují slitiny hořčíku pouze 37. 2 % hmotnosti oceli C25, čímž dochází k úspoře hmotnosti. Dva hlavní použité legující prvky jsou hliník a zinek. Slitiny hořčíku mohou být lité do písku, lité do formy nebo tlakové lití. Vlastnosti pískových -komponent z hořčíkové slitiny jsou srovnatelné s vlastnostmi komponentů litých do stálých forem nebo tlakově litých -komponentů. Slitiny pro tlakové lití mají obecně vysoký obsah mědi, takže je lze vyrábět ze sekundárních kovů a snížit tak náklady. Používají se k výrobě automobilových kol, klikových skříní atd. Čím vyšší je obsah, tím vyšší je mechanická pevnost tvářených slitin hořčíku-, jako jsou válcované a kované součásti. Hořčíkové slitiny lze snadno svařovat většinou tradičních svařovacích procesů. Velmi užitečnou vlastností hořčíkových slitin je jejich vysoká obrobitelnost. Ve srovnání s nízkouhlíkovou ocelí vyžadují pouze asi 15 % výkonu pro obrábění.