Litá ocel odolná proti opotřebení (otěru).

Ocel na lití-odolná proti opotřebení (nebo -otěru) je druh lité oceli. Vztahuje se na ocelolitinu s dobrou odolností proti opotřebení. Podle chemického složení se dělí na -nelegovanou, nízko-legovanou a legovanou litou ocel-odolnou proti opotřebení. Existuje mnoho typů-otěruvzdorné oceli, které lze zhruba rozdělit na vysoce-manganovou ocel, středně a nízkolegovanou{10}}legovanou{11}}otěruvzdornou ocel, chrom{12}}molybden-křemíkovou-manganovou ocel, kavitační{1}ocel a speciální{1}ocel{15}odolnou proti opotřebení,{15} otěruvzdorná-ocel. Některé obecně legované oceli, jako je nerezová ocel, ložisková ocel, legovaná nástrojová ocel a legovaná konstrukční ocel, se za určitých podmínek také používají jako oceli odolné proti opotřebení.

Středně a -slitiny otěruvzdorné-oceli obvykle obsahují chemické prvky, jako je křemík, mangan, chrom, molybden, vanad, wolfram, nikl, titan, bor, měď, vzácné zeminy atd. Vložky mnoha velkých a středně velkých-kulových mlýnů ve Spojených státech jsou vyrobeny z chrom-molybdenová-křemičitá-manganová nebo chrom{7}}molybdenová ocel. Většina mlecích koulí ve Spojených státech je vyrobena ze středně a vysoce uhlíkové chrom-molybdenové oceli. Pro obrobky, které pracují za podmínek relativně vysoké teploty (například 200-500 stupňů) abrazivního opotřebení nebo jejichž povrchy jsou vystaveny relativně vysokým teplotám v důsledku třecího tepla, lze použít slitiny, jako je chrom molybden vanad, chrom molybden vanad nikl nebo chrom molybden vanad wolfram.

Abraze je jev, při kterém se materiál na pracovní ploše předmětu neustále ničí nebo ztrácí v relativním pohybu. Podle mechanismu opotřebení lze opotřebení rozdělit na abrazivní opotřebení, adhezivní opotřebení, korozní opotřebení, erozní opotřebení, kontaktní únavové opotřebení, nárazové opotřebení, třecí opotřebení a další kategorie. V průmyslové oblasti představuje abrazivní opotřebení a adhezivní opotřebení největší podíl poruch opotřebení obrobku a při provozu některých důležitých součástí se obvykle objevují způsoby selhání opotřebení, jako je eroze, koroze, únava a tření, takže se jim dostává stále více pozornosti. V pracovních podmínkách se často objevuje několik forem opotřebení současně nebo jedna po druhé a interakce selhání opotřebení nabývá složitější podoby. Určení typu poškození obrobku opotřebením je základem pro rozumný výběr nebo vývoj oceli odolné proti opotřebení-.
 

Problémem systémového inženýrství je navíc opotřebení dílů a komponent. Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují opotřebení, včetně pracovních podmínek (zatížení, rychlost, režim pohybu), podmínek mazání, faktorů prostředí (vlhkost, teplota, okolní média atd.) a faktorů materiálu (Složení, organizace, mechanické vlastnosti), kvality povrchu a fyzikálních a chemických vlastností dílů. Změny v každém z těchto faktorů mohou změnit míru opotřebení a dokonce změnit mechanismus opotřebení. Je vidět, že faktor materiálu je pouze jedním z faktorů, které ovlivňují opotřebení obrobku. Pro zlepšení odolnosti ocelových dílů proti opotřebení je nutné pro dosažení požadovaného efektu začít s celkovým systémem tření a opotřebení za specifických podmínek.